Žalmy 141:1-10

Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě! Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté! K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň. Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci – ať ani neokusím jejich lahůdky! Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové – proti jejich zločinům stále modlím se! Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají. Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich kosti do chřtánu podsvětí! Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout! Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců! Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí – já zatím uniknu!