Žalmy 119:81-120

Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel. Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích. Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým! Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí. Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví. Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud!