Žalmy 119:1-56

Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem! Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají, těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí! Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila. Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony! Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu. Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím. Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě! Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se! Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě! V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě! Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil. Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství. O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal. Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti! Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil! Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně. Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej! Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili! Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví! Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech. Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší! Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě! Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě. Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel. Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě! Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem. Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli. Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben! Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu! Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu. Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen. Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil. Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě! Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě. Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá! Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě! Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil! Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději. Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny. Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky! Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla. Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi. Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji! K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony. Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději. To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky. Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím. V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším. Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli. Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji. Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit. Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly!