Žalmy 107:1-43

Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil, že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří! Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení. Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí. Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy, neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli. Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem, takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině. Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal. Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha. Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí. Proměnil onu bouři v šepot, mořské vlny se zklidnily. Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili. Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví! Mohutné řeky obrací v pouště, vodní prameny v suchopár, úrodnou zemi v solné pláně pro špatnost těch, kdo žili tam. Pouště zas obrací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní prameny. Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby založili město k bydlení. Oseli pole, vinice vysadili, které pak vydaly hojný užitek. Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek. Ubývalo jich, když byli poníženi ukrutnou bídou a trápením. I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle. Z trápení ale vyzvedl ubožáky, jejich rodinu jak ovce rozmnožil. Poctiví radují se, když to vidí, ústa musejí zavřít všichni zlosyni! Kdo je moudrý, ať se tohoto drží, o Hospodinově lásce ať přemýšlí!