Přísloví 9:1-18

Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila. Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl. Děvečky vyslala a volá na městských výšinách: „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá: „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila. Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“ Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu. Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat. Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší. Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost. Takto se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou. Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš. Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic. U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách. Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí: „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá: „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“ Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!