Přísloví 31:15-31

Ráno vstává, než se rozední, celé své rodině jídlo připraví, také svým služebným rozdělí úkoly. Posoudí pozemek a sama jej pořídí, z vlastního výdělku sází vinici. Odhodlaně se pouští do díla, sílu svých paží umí dokázat. Užitek vlastní píle zakouší, její svíce září dlouho do noci. Přeslici bere do rukou, prsty přidržuje vřeteno. Štědře otvírá svou dlaň ubohým, pomocnou ruku chudým nabízí. Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh, celá její domácnost má po dvou oblecích. Kmentové přikrývky sama ušije a obléká se šarlatem. Její manžel je v branách uznáván, kde s představenými země zasedá. Prodává košile, které ušila, zdobené pásy kupcům dodává. Síla a krása jsou jejím oděvem, s úsměvem vyhlíží další den. Její ústa mluví s moudrostí, její jazyk učí vlídnosti. Na chod svého domu dohlíží, nesytí se chlebem zahálky. Její synové jí vstoje dobrořečí, její manžel ji takto velebí: „Je mnoho znamenitých žen, ty ale všechny převyšuješ je!“ Klamný je půvab a krása pomíjí; žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží. Dejte jí odměnu za její úsilí, její činy ať ji v branách velebí!