Přísloví 20:1-30

Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo za ním vrávorá, nezmoudří. Jako když lev řve, král hrůzu nahání; svůj život ohrožuje, kdo jej popudí. Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup. Na podzim lenoch orat nechce, o žních bude žebrat zbytečně. Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat. Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá, věrného muže však aby pohledal. Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti; šťastní budou jeho potomci! Král sedí na trůnu, aby soudil, všechno zlo svým zrakem rozhání. Kdo může říci: Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil? Dvojí metr a dvojí závaží – Hospodinu se hnusí obojí. I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha. Slyšící ucho, vidoucí oko – obojí učinil Hospodin. Nemiluj spánek, ať nezchudneš; otevři oči, ať se nasytíš. „Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje, a jen co popojde, už si pochvaluje. Někdo má zlato a perel hromady, nejdražším klenotem jsou moudré rty. Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizinku, vezmi si zástavu. Ten, komu pokrm ze lži lahodí, skončí s ústy plnými kamení. Podpoř své úmysly dobrou radou, nech se poučit, než začneš boj. Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; s tlučhubou neměj co do činění. Kdo zlořečí otci nebo matce, toho svíce zhasne v temnotě. Rychlé zbohatnutí na začátku, žádné požehnání na konci. Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“ čekej na Hospodina – ten ti pomůže. Dvojí závaží se Hospodinu hnusí; falešné váhy se mu nelíbí. Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí? Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté a teprve potom přemýšlel. Moudrý král se vypořádá s darebáky: nechá je drtit pod koly. Hospodinovou svící je duch člověka – vše, co je skryté, prozkoumá. Láska a věrnost ať opatrují krále, jeho trůn ať podpírá laskavost. Chloubou mládenců je jejich síla, ozdobou starců šediny. Modřiny a boule vydrhnou špatnost, rány zasáhnou hluboko do nitra.