Přísloví 1
1
Chvála moudrosti
Klíč k poznání
1Přísloví Šalomouna, syna Davidova,
krále nad Izraelem,
2k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
3jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
4jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.
5Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
6jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.
7Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.
Nenech se zlákat
8Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
9Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.
10Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
11„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
12jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
13Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
14Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“
15Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
16jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
17Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
18Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.
19Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.
Moudrost na ulicích volá
20Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
21na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:
22„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
24Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
25všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.
26Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
27až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
28Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.
29Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
30mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
31proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!
32Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
33Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“
Právě zvoleno:
Přísloví 1: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna
Přísloví 1
1
Chvála moudrosti
Klíč k poznání
1Přísloví Šalomouna, syna Davidova,
krále nad Izraelem,
2k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
3jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
4jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.
5Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
6jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.
7Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.
Nenech se zlákat
8Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
9Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.
10Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
11„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
12jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
13Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
14Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“
15Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
16jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
17Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
18Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.
19Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.
Moudrost na ulicích volá
20Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
21na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:
22„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
24Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
25všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.
26Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
27až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
28Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.
29Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
30mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
31proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!
32Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
33Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna