Filemon 1:8-19

Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, pro lásku raději prosím – já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně. Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu. Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.