Matouš 22:1-22

Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“ Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich. „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.