Lukáš 19:28-44

Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“ Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“ „Pán ho potřebuje,“ odpověděli. Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. A jak jel, prostírali své pláště na cestu. Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“ V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“ Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“