Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu. Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.
Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!
Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.
Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.
Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“
„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“
„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.
Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby. Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.