Pláč 3:17-24

Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl. To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje! Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny. Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž. Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí. Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká! Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději.