Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.
Stařešinové, teď toto poslyšte,
všichni obyvatelé země, ucho nakloňte!
Stalo se co takového za vašich dnů
anebo za dnů vašich otců?
Svým dětem o tom povězte,
vaše děti zas svým dětem
a jejich děti potom těm,
kdo vystřídají je:
Co zbylo po housenkách,
sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách,
larvy sežraly,
a co zbylo po larvách,
sežraly ponravy.
Proberte se, opilci, plakejte,
kvílejte všichni, kdo víno pijete!
O sladký mok jste přišli teď,
od vašich úst byl odtržen.
Do mé země totiž vpadl lid
mocný a nesčetný,
se zuby, jako mají šelmy,
se lvími tesáky.
Mou vinnou révu zpustošil
a oklestil mé fíkoví;
zbavil je kůry, kterou odhodil,
zbyly jen bílé větévky.
Kvílej jako panna pytlem oděná,
když oplakává svého ženicha!
Z Hospodinova domu zmizela
moučná oběť i úlitba.
Kněží Hospodinu sloužící
se dali do truchlení.
Zpustlo pole,
vyschla země,
zničeno obilí,
víno pryč,
olej dochází.
Zoufejte, rolníci,
kvílejte, vinaři,
kvůli pšenici a ječmeni –
zničena byla sklizeň na poli!
Vinná réva uschla,
zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.
Oblečte se pytlem, kněží, truchlete!
Sluhové oltáře, kvílejte!
Pojďte, nocujte v pytlovině,
kdo mému Bohu sloužíte!
Domu vašeho Boha je upřena
moučná oběť i úlitba.
Vyhlaste půst,
svolejte shromáždění,
shromážděte stařešiny
i všechny obyvatele země
do domu Hospodina, svého Boha,
a pojďte volat k Hospodinu!
Ach, ten den!
Hospodinův den blízko je,
zhouba od Všemohoucího blíží se!
Přímo před našima očima
se pokrm vytratil;
z domu našeho Boha
zmizel jásot a veselí.
Zrní se scvrklo pod hroudami,
zpustly stodoly,
sýpky jsou zbořeny,
neboť zvadlo obilí.
I dobytek už naříká!
Stáda krav bloudí sem a tam,
neboť se nemají kde pást;
i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
Volám, Hospodine, k tobě!
Širé pastviny spolkl oheň
a lesy lehly popelem.
Sténá k tobě i divá zvěř,
protože vyschla voda v potoce;
širé pastviny spolkl oheň!