Job 41
41
1Nikdo proti němu nemá žádnou naději,
pouhý pohled na něj člověka porazí.
2Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil –
kdo by se tedy proti mně postavil?
3Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím?
Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!
4Nechci pomlčet o jeho údech,
o jeho síle a skvělé postavě:
5Kdo ho z jeho pláště vysvlékne?
Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?#podle LXX (MT: dvojitá udidla)
6Vrata jeho tlamy kdopak rozevře?
Jeho zuby všude kolem šíří děs!
7Řady šupin si nese na hřbetě,
jako pečetí jsou pevně spojené.
8Jedna přiléhá ke druhé,
ani vzduch mezi nimi neprojde.
9Jsou k sobě navzájem těsně semknuté,
drží pohromadě, nic nerozdělí je.
10Když si odfrkne, jako když třeskne blesk,
úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.
11Z jeho tlamy září pochodeň,
roj jisker létá kolem něj.
12Dým se mu valí od nozder,
jako když rákos hoří pod kotlem.
13Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé,
jeho tlama šlehá plamenem!
14Síly je plná jeho šíje
a předchází ho děs.
15Svaly mu pevně drží na těle,
tvrdé jak slitina – nezachvějí se.
16Srdce má tvrdé na kámen,
jak spodní žernov tvrdé je.
17Když se zvedne, bojí se i bohové,
když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.
18Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné,
stejně tak kopím, šípem či oštěpem.
19Železo je pro něj slámě podobné,
bronz považuje za dřevo trouchnivé.
20Šípy ho nezaženou na útěk,
kamenů z praku si všímá jako plev.
21Za stébla slámy považuje kyje,
mávání šavlí směje se.
22Ostré střepy mu rostou na břiše,
stopu nechává jak brány blátem vláčené.
23Hlubina kvůli němu jako v kotli vře,
moře pění jak voňavkářův kelímek.
24Ve vodě za ním brázda třpytí se,
jako by šediny narostly hlubině.
25Nikdo na zemi mu není podoben –
je stvořen zcela bez bázně.#srov. Gen 9:2
26Na všechno povýšené svrchu dívá se,
všem pyšným šelmám kraluje!“
Právě zvoleno:
Job 41: B21
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna