Job 33:8-27

Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil: ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích. Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník. Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘ V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka! Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě, tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil, aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp. Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání, až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky. Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven. Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc. Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu, smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘ Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí. Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt. A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil.