Izaiáš 7:1-25

Za vlády judského krále Achaze, syna Jotamova, syna Uziášova, vytáhl aramejský král Recin s izraelským králem Pekachem, synem Remaliášovým, do boje proti Jeruzalému, ale nedokázal jej dobýt. Když bylo domu Davidovu oznámeno: „Aram se spolčil s Efraimem,“ královo srdce i srdce jeho lidu se rozechvělo, jako se chvějí stromy ve větru. Hospodin tehdy řekl Izaiášovi: „Vezmi svého syna Šear-jašuba a vyjdi s ním Achazovi naproti. Potkáš ho u konce strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli, a řekneš mu: Zůstaň klidný, neboj se! Nenech se děsit těmi dvěma doutnajícími oharky – zuřivým hněvem Aramejce Recina a syna Remaliášova. Ano, Aram s Efraimem, totiž Remaliášovým synem, chystal tvou zkázu a říkal: ‚Pojďme napadnout Judsko! Porazíme ho, rozdělíme si ho a králem tam uděláme syna Tabealova.‘ Panovník Hospodin však praví: To se nestane, tak to nebude! Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Recin. Za pětašedesát let bude Efraim rozdrcen, takže už nebude národem. Hlavou Efraima je Samaří a hlavou Samaří Remaliášův syn. Jestliže neuvěříte, jistěže neobstojíte!“ Hospodin pak Achazovi ještě řekl: „Požádej Hospodina, svého Boha, o znamení, ať už dole v hlubinách nebo v nebeských výšinách.“ „Nepožádám,“ odpověděl však Achaz. „Nebudu pokoušet Hospodina.“ „Slyš, dome Davidův!“ řekl na to prorok. „To vám nestačí unavovat lidi, že unavujete i mého Boha? Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi. Než se naučí odmítat zlo a volit dobro, bude jíst smetanu a med. Než se to dítě naučí odmítat zlo a volit dobro, bude země, jejíchž dvou králů se děsíš, zpustošena. Na tebe, na tvůj lid a na tvůj otcovský dům pak Hospodin přivede časy, jaké nebyly ode dne, kdy se Efraim odtrhl od Judy – přivede na tebe krále Asýrie!“ V ten den Hospodin hvízdne na mouchy v končinách egyptského Nilu a na včely v asyrské krajině. Ti všichni přitáhnou a snesou se na strmé rokle i na skalní průrvy, na všechny houštiny i mokřiny. V ten den Pán vezme břitvu najatou za Eufratem, totiž asyrského krále, a oholí vám hlavu i chlupy na nohách, ba i bradu vám ostříhá. V ten den člověku zůstane jen kravka a pár ovcí, nadojí mu však tolik mléka, že bude jíst smetanu. Ano, každý, kdo bude ponechán v zemi, bude jíst med a smetanu. V ten den každá vinice s tisícem keřů za tisíc stříbrných zaroste trním a bodláčím. Člověk se tam odváží jen s lukem a šípy, neboť celá zem zaroste trním a bodláčím. Na žádnou ze strání kdysi obdělávaných motykou se už nevydáš ze strachu z trní a bodláčí. Budou z nich dobytčí pastviny, budou zdupány ovcemi.