Exodus 1:1-22

Toto jsou jména Izraelitů, kteří s Jákobem přišli do Egypta, každý se svou rodinou: Ruben, Šimeon, Levi a Juda, Isachar, Zabulon a Benjamín, Dan a Neftalí, Gád a Ašer. Celkem vyšlo z Jákobových beder sedmdesát osob. Josef už byl v Egyptě. Josef pak zemřel a také všichni jeho bratři a celé to pokolení. Synové Izraele však byli plodní a nesmírně se rozrůstali, množili a rozmáhali, takže se jimi naplnila země. Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa. Ten řekl svému lidu: „Izraelský lid je pro nás příliš veliký a mocný! Pojďme si rozmyslet, co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více! Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům a odejít ze země!“ Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, a izraelský lid pro faraona vystavěl zásobovací města Pitom a Rameses. Čím více jej však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozmáhal. Egypťany jímala z Izraelitů hrůza, a tak je začali nemilosrdně zotročovat. Ztrpčovali jim život těžkou dřinou s hliněnými cihlami i všemožnou dřinou na poli. Do vší té dřiny je nemilosrdně nutili. Egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám (z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua): „Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor, jakého jsou pohlaví: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“ Ty porodní báby se ale bály Boha, a tak nejednaly, jak jim řekl egyptský král, a nechávaly chlapce naživu. Egyptský král si ty porodní báby dal předvolat. „Co to provádíte?“ láteřil. „Necháváte chlapce naživu!“ Porodní báby faraonovi odpověděly: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy – kypí životem! Než k nim porodní bába dorazí, už mají po porodu.“ Bůh pak ty porodní báby odměnil a lid se množil a velmi se rozmáhal. A že se ty porodní báby bály Boha, dal jim rodiny. Farao nakonec přikázal všemu svému lidu: „Každého syna, který se Hebrejům narodí, hoďte do Nilu; každou dceru můžete nechat žít!“