Kazatel 5:8-19

Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král. Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost. Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči. Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost. Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě! A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.