2 Letopisů 6
B21

2 Letopisů 6

6
1Tehdy Šalomoun prohlásil:
„‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin.#Lev 16:2 (Exod 20:21)
2Já jsem ti ale postavil chrám vznešený,
místo, kde bys bydlel už navěky!“
3Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele: 4„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, jenž vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: 5‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení domu, v němž by zůstávalo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby se stal vůdcem mého lidu Izraele. 6Vyvolil jsem však Jeruzalém, aby v něm zůstávalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby vedl můj lid Izrael.‘#2.Sam 7:6–9
7Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. 8Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. 9Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ 10A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. 11V něm jsem postavil Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele.“
Vyslýchej z nebe
12Poté se postavil před Hospodinův oltář a před očima celého izraelského shromáždění vzepjal ruce. 13Šalomoun si totiž nechal vyrobit 5 loktů dlouhé, 5 loktů široké a 3 lokty vysoké bronzové podium,#asi 2,3 × 2,3 × 1,4 m které dal umístit doprostřed prostranství. Postavil se na ně, před celým izraelským shromážděním poklekl na kolena, vztáhl ruce k nebi a řekl:
14„Hospodine, Bože Izraele! Nahoře na nebi ani dole na zemi není Boha podobného tobě, jenž by zachovával smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří před tebou žijí s oddaným srdcem. 15Svému služebníku Davidovi, mému otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi to, jak vidíme, splnil.
16Nuže, Hospodine, Bože Izraele, dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl: ‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen tví synové dbát na svou cestu a žít podle tvého Zákona, jako jsi přede mnou žil ty.‘#2.Sam 7:12–16; 1.Král 2:4 17Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, kéž se prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi.
18Bude snad Bůh opravdu přebývat s člověkem na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil! 19Shlédni však na modlitbu svého služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a modlitbu, kterou ti tvůj služebník předkládá. 20Kéž jsou tvé oči dnem i nocí upřeny k tomuto chrámu, k místu, o němž jsi řekl, že tam spočine tvé jméno. Kéž nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu. 21Kéž vyslyšíš prosby svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej z nebe, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.
22Kdyby se někdo provinil proti svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil přísahu před tvým oltářem v tomto chrámu, 23vyslýchej z nebe. Zasáhni a rozsuď své služebníky tak, abys odplatil viníkovi, co zaslouží za své skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu za jeho spravedlnost.
24Kdyby tvůj lid Izrael hřešil proti tobě, a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto chrámu, 25vyslýchej z nebe. Odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům.
26Kdyby hřešili proti tobě, a zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale modlili směrem k tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání se odvrátili od svých hříchů, 27vyslýchej na nebesích. Odpusť svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě, kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za dědictví.
28Kdyby v zemi nastal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc – 29kdyby si pak ale kdokoli ze všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o bolestnou ránu, a vzepjal by ruce k tomuto chrámu, 30vyslýchej z nebe, kde přebýváš. Odpusť a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce – jen ty sám přece znáš srdce lidí – 31aby tě měli v úctě a chodili po tvých cestách po všechny dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.
32Rovněž kdyby cizinec, ačkoli nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému velikému jménu, tvé mocné ruce a vztažené paži – kdyby přišli a modlili se směrem k tomuto chrámu, 33i tehdy vyslýchej z nebe, kde přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tímto chrámem, který jsem postavil.
34Kdyby tvůj lid vytáhl do války, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k tobě směrem k tomuto městu, jež jsi vyvolil, a ke chrámu, který jsem postavil tvému jménu, 35vyslýchej z nebe jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.
36Kdyby zhřešili proti tobě – vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do země daleké či blízké, 37kdyby si to však potom v zemi svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle!‘ 38a kdyby se ve vyhnanství v zemi svých věznitelů celým srdcem a celou duší obrátili a modlili by se směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a ke chrámu, který jsem postavil tvému jménu, 39vyslýchej z nebe, kde přebýváš, jejich modlitbu a jejich prosby. Zjednej jim právo a odpusť svému lidu to, čím proti tobě zhřešili.
40Nyní tedy, Bože můj, kéž jsou tvé oči upřeny a tvé uši nakloněny k modlitbě na tomto místě.
41Již povstaň, Hospodine Bože, ke svému spočinutí
společně s Truhlou síly své!#Num 10:35
Tví kněží, Hospodine Bože, ať jsou spásou oblečeni,
tví věrní ať se radují z tvé dobroty.
42Neodvracej, Hospodine Bože, svoji tvář
od toho, kohos pomazal –
pamatuj na oddanost svého služebníka Davida!“#Žalm 132:8–10

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6. Použito se svolením vydavatele. Všechna

Zjisti více o Bible 21