Synové Šimeonovi: Nemuel, Jamin, Jarib, Zerach a Šaul. Jeho syn byl Šalum, jeho syn Mibšam a jeho syn Mišma.
Mišmovi synové: jeho syn Chamuel, jeho syn Zakur a jeho syn Šimei.
Šimei měl šestnáct synů a šest dcer, ale jeho bratři neměli tolik synů, takže se jejich rody nerozmnožily tolik jako synové Judovi. Bydleli v Beer-šebě, Moladě, Chacar-šualu, v Bilze, Ecemu, Toladu, Betuelu, Chormě, Ciklagu, v Bet-markabotu, Chacar-susimu, Bet-bireji a Šaarajimu. To byla jejich města až do kralování Davidova. Jejich vesnice byly: Etam, Ajin Rimon, Tochen, Ašan, to bylo pět městeček a v okolí těchto městeček byly všechny jejich vesnice až do Baalaty. To jsou jejich usedlosti a tak je měli zaznamenány.
Dále Mešobab, Jamlech, Joša, syn Amaciášův, Joel, Jehu, syn Jošibiáše, syna Serajášova, syna Asielova; také Eljoenaj, Jahkoba, Ješochajáš, Asajáš, Adiel, Jesimiel a Benajáš; i Ziza, syn Šifhiův, syna Alonova, syna Jedajášova, syna Šimrího, syna Šemajášova.
Výše jmenovaní byli vůdcové svých rodů a jejich otcovské domy se hojně rozrostly. Proto se vydali hledat pastvu pro své ovce a kozy až ke Gedorskému průsmyku na východní straně údolí. Nalezli vydatné a dobré pastviny a prostranný, tichý a klidný kraj. Jeho předchozí obyvatelé byli potomci Chamovi.
Tito jmenovitě zapsaní muži za dnů judského krále Ezechiáše přišli a zaútočili na jejich příbytky i na Meunity, kteří tam žili. Vyhladili je jako proklaté (jak je tomu dodnes) a usadili se tam místo nich, neboť tam byla pastva pro jejich ovce a kozy. Někteří ze synů Šimeonových došli až k hoře Seír. Bylo to pět set mužů v čele s Jišiho syny Pelatiášem, Neariášem, Refajášem a Uzielem. Pobili poslední pozůstatky Amalekovců a sídlí tam až dodnes.