ከ{{ምዕራፍ}} ታዋቂ የመጽሐፍ ቅዱስ ጥቅሶች

ያጋሩ

Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží.

Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.

Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.

Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.

Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry.

Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu.

Vírou přinesl Ábel [Bohu] lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel.

Vírou i sama Sára, [ač byla] [neplodná,] přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas [porodila], protože měla za věrného toho, kdo dal slib.

Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu. Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného.

Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna

Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače.

Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, když se však o to pokusili Egypťané, moře je pohltilo.

Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.

Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených.

Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech.

Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a "poklonil se Bohu nad vrcholem své berle".

Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.