On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle Lukáše预览

SOAP: Lukáš 15:4–7

Když přemýšlíme o dnešní pasáži, velkou útěchou nám může být způsob, jakým Ježíš slibuje, že bude hledat a zachraňovat ztracené. Když se k němu ztracení vrátí, Bůh je uvítá a přijme s velkou radostí jako soucitný Otec.

V souvislosti s dnešním čtením se musíme i my zamyslet nad tím, jak se jako věřící v Krista díváme na ztracené. Farizeové a znalci Písma se stali pyšnými – podobně jako starší syn a boháč v evangeliu – a věřili, že si zaslouží spasení díky své poslušnosti Zákonu. Pohlíželi s opovržením na ty, které považovali za hříšníky. Na ty, na které Ježíš pohlížel s láskou a soucitem.

Jak se vy díváte na ty, kteří Ježíše neznají, nechodí do kostela nebo nemají křesťanský pohled na svět? Ježíšova varování v této pasáži byla určena náboženským vůdcům, kteří se domnívali, že je jejich jednání ospravedlňuje. Platí ale stejně tak i pro nás. I když víme a věříme, že naše ospravedlnění přichází jen a pouze skrze Krista, může být snadné upadnout do podobného smýšlení, jaké měli oni.

Ježíš přišel, aby zachránil ztracené, což kdysi byla každá z nás. Nebo jí jsme právě teď. Nezapomene na žádnou ze svých ztracených ovcí. Stejně jako dobrý pastýř, vynaloží i Ježíš velké úsilí, aby zachránil své vlastní před smrtí. Ví, co musí udělat, aby nás našel.

I my jsme kdysi byli Božími nepřáteli, ale nyní v něm máme nový život. Nikdo z nás není zcela dobrý, spravedlivý nebo hodný spasení. Když ale budeme mít stejný postoj jako náboženští představení, zcela nám unikne zázrak spasení nebo ho tím hodně umenšíme.

Ježíš a celá nebesa se radují z každého ztraceného člověka, který činí pokání. Jako jeho následovnice samy moc dobře víme, jaké to je být ztracené a zažily jsme tu opravdovou radost, když jsme byly nalezeny. Kéž nepřestáváme chodit po Jeho cestách a následovat ho, především když budeme hledat ztracené. Zachránit je může jedině Ježíš, ale my se můžeme s celými nebesy radovat z každého hříšníka, který byl nalezený.