On vidí, On ví, On se stará: Evangelium podle Lukáše预览

SOAP: Lukáš 6:12

Ježíš učinil mnoho zázračných věcí. Uzdravoval nemocné, kriticky se stavěl vůči židovským představeným, povolával učedníky, a dokonce snášel pokušení a odmítání. Mnohokrát se Ježíš také uchýlil do ústranní, aby byl sám a modlil se.

Lukášovo evangelium nám ukazuje Kristovu lidskost. Ježíš je Boží Syn a je plně člověkem. Prožíval stejné emoce jako my a snášel stejná (nebo mnohem větší) pokušení. Zažil hlad, smutek, radost, vzrušení, zklamání i zradu. Přesto byl ve všem bez hříchu.

V dnešním čtení si Ježíš vybral učedníky a poté svým následovníkům předal silné, teologicky bohaté poselství. Nejpodstatnější je však to, co se odehrálo těsně před těmito událostmi: Ježíš odešel, aby se sám modlil.

Často slýcháme, že pokud Ježíš potřeboval čas o samotě s Bohem, pak ho my potřebujeme o to více. Ježíš chtěl prostě trávit čas se svým Otcem. Věděl, že Otec je Jeho zdrojem, oporou, útěchou a radostí. Ježíš se neuchýlil do ústraní, aby trávil čas o samotě s Bohem, jen když byl v nouzi; dělal to proto, aby prohloubil svůj vztah s Otcem a modlil se.

Na základě podobných oddílů Bible si můžeme všimnout nejen toho, že Ježíš potřeboval být v Boží přítomnosti, ale také toho, že toužil být v Boží přítomnosti. Čím více se modlitba stane prioritou našeho života, tím více budeme toužit být v Boží přítomnosti. Čím více času budeme trávit s Bohem, tím více budeme poznávat radost a pokoj, které pramení pouze z Jeho přítomnosti.

Ježíš pravidelně vyhledával čas o samotě s Otcem. Kéž i my žijeme tak, abychom si svůj vzácný, nedocenitelný čas s Bohem střežily a chránily.