Parallel
14
Beránek se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci
1A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. 2A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod a jako zvuk velikého hromu. A hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas harfeníků, hrajících na své harfy. 3Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země. 4To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny#n.: první sklizeň; Jk 1,18 Bohu a Beránkovi. 5V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.
Zvěsti tří andělů
6Tu jsem uviděl [jiného] anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval#ř. euangelisai (aor. inf.) těm, kteří přebývají#ř.: sedí; L 21,35 na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. 7Volal#ř.: říkajícího mocným hlasem: “Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.”
8A jiný, druhý anděl ho následoval a volal:#ř.: říkaje “Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem#18,3; ř.: vínem hněvu; v. 10 svého smilstva.”
9A jiný, třetí anděl je následoval a volal#ř.: říkaje mocným hlasem: “Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, 10bude také pít z vína Božího rozhorlení,#ř. thymos, n.: hněvu – v. 19; 15,1.7; 16,1 které je nalito neředěné v číši jeho hněvu;#ř. orgé; Ř 1,18! a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. 11Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.” 12Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.#n.: víru v Ježíše; 2,13
13Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: “Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!” [“Ano,”] praví Duch, “ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.”
Žeň úrody země
14A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp.#v NS pouze v tomto oddílu a Mk 4,29; srv. Jl 4,12n 15A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: “Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála#ř.: vyschla úroda země.” 16A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata.
Sklizeň vinné révy země
17A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp. 18A jiný anděl [vyšel] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody#n.: hrozny dozrály.” 19Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. 20A ten lis byl stlačen#ř.: ušlapán venku za městem a vytekla z něj#ř.: toho lisu krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.#tj. 298 km; srv. 21,16; J 11,18