Lukáš 20
20
Zpochybňování Ježíšovy autority
1A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími 2a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?” 3Odpověděl jim: “I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi: 4Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?” 5Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu neuvěřili?" 6Řeknemeli však "z lidí", všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.” 7I odpověděli, že nevědí, odkud. 8A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”
Podobenství o hospodáři a zlých vinařích
9Začal lidu říkat toto podobenství: “[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. 11Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. 12A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice řekl: "Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.#n.: na něho vezmou ohled." 14Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše." 15A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? 16Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!” 17On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu." 18Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.” 19V tu hodinu na něj chtěli#ř.: hledali; 19,47 učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.
Daň císaři
20Pozorně ho sledovali#var.: Vzdálili se a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo,#ř.: se uchopili jeho slova a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. 21Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu,#ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš) ale podle pravdy učíš Boží cestě. 22Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” 23Ježíš zpozoroval jejich lstivost#n.: vychytralost; 2K 11,3 a řekl jim: 24“[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.” 25On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.” 26A nedokázali ho před lidem nachytat#ř.: uchopit v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
Sedm bratrů a žena při vzkříšení
27Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají#var.: říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: 28“Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.#ř.: semeno 29Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30Stejně i druhý. 31Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich bude tato žena patřit při#ř. en – "ve" vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.” 34Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího#ř.: onoho věku a zmrtvýchvstání,#n.: vzkříšení z mrtvých se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.#n.: vzkříšení 37A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.” 39Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.” 40A už se ho neodvažovali na nic ptát.
Čí syn je Kristus?
41Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.". 44David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?”
45Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům: 46“Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. 47Vyjídají domy vdov a okázale#n.: předstíraně se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.#ř.: soud / odsouzení; Mk 12,40; srv. Jr 1,16; Ga 5,10”
Currently Selected:
Lukáš 20: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Lukáš 20
20
Zpochybňování Ježíšovy autority
1A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími 2a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?” 3Odpověděl jim: “I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi: 4Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?” 5Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu neuvěřili?" 6Řeknemeli však "z lidí", všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.” 7I odpověděli, že nevědí, odkud. 8A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”
Podobenství o hospodáři a zlých vinařích
9Začal lidu říkat toto podobenství: “[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. 11Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. 12A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice řekl: "Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.#n.: na něho vezmou ohled." 14Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše." 15A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? 16Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!” 17On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu." 18Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.” 19V tu hodinu na něj chtěli#ř.: hledali; 19,47 učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.
Daň císaři
20Pozorně ho sledovali#var.: Vzdálili se a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo,#ř.: se uchopili jeho slova a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. 21Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu,#ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš) ale podle pravdy učíš Boží cestě. 22Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” 23Ježíš zpozoroval jejich lstivost#n.: vychytralost; 2K 11,3 a řekl jim: 24“[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.” 25On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.” 26A nedokázali ho před lidem nachytat#ř.: uchopit v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
Sedm bratrů a žena při vzkříšení
27Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají#var.: říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: 28“Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.#ř.: semeno 29Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30Stejně i druhý. 31Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich bude tato žena patřit při#ř. en – "ve" vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.” 34Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího#ř.: onoho věku a zmrtvýchvstání,#n.: vzkříšení z mrtvých se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.#n.: vzkříšení 37A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.” 39Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.” 40A už se ho neodvažovali na nic ptát.
Čí syn je Kristus?
41Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.". 44David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?”
45Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům: 46“Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. 47Vyjídají domy vdov a okázale#n.: předstíraně se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.#ř.: soud / odsouzení; Mk 12,40; srv. Jr 1,16; Ga 5,10”
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.