Moc Vděčného SrdceBeispiel

Postoj vděčnosti, základ modlitby Skutečným základem modlitby není náboženská povinnost, ale postoj vděčnosti inspirovaný láskou k Bohu. Můžeme k Bohu přicházet s prosbou, aby uspokojil naše potřeby, ale bez vděčného srdce se naše modlitba stává vlastně bezcitnou záležitostí - jako když jdeme na místní úřad předložit své požadavky. Pokud Boha milujeme, budeme si vážit jeho lásky k nám a budeme vděční za způsoby, jakými nám ji vyjadřuje - včetně jeho láskyplných odpovědí na naše modlitby. Můžeme ho tedy beze strachu žádat o to, co chceme, ale bez postoje vděčnosti jsme jako marnotratný syn, který se dožadoval: „Otče, dej mi můj díl na majetku!“ (Lukáš 15,12). To je životní příběh mnoha lidí: „Dej, dej, dej!“ Velmi mnoho jedinců se vztahuje k lidem okolo sebe jen na základě svého sebestředného pocitu oprávněnosti vlastních práv, kterých se soustavně dožadují, jakkoliv jsou špatná!. Je snad Bůh cukrář, který je tu jen proto, aby uspokojoval naše sobecké rozmary a choutky? Přicházet k Bohu jen kvůli tomu, co od něj můžeme dostat, je sebestředná, nevděčná plochá láska. Je to láska k darům, ne k Dárci. V modlitbě máme samozřejmě předkládat Bohu i své prosby – nepochybně jsme k tomu povzbuzováni, například ve Filipským 4,6: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním.“ Náš vztah s Bohem je ovšem mnohem hlubší. Všimněte si, že „modlitba a prosba “ odráží to, co děláme, ale „díkůvzdání“ odráží to, kým a čím jsme před Pánem. Bůh vám žehnej.