Skutky 8:4-36 - Porovnání všech verzí

Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli. Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli znamení, která konal. Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. Celé město zažívalo velikou radost. V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného. Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: „Tohle je jistě ta veliká Boží moc!“ Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií. Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliká znamení a zázraky se dějí, byl ohromen. Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana. Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.) Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého. Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!“ Petr mu na to řekl: „Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze? Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí. Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“ Šimon odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!“ Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích. Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy.“ Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Dohoň ten vůz a jdi vedle něj.“ Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“ „Jak bych mohl?“ odpověděl. „Jedině kdyby mi to někdo vyložil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu. Místo, které v Písmu četl, bylo toto: „Jak ovce na porážku veden byl, jako když beránek před střihačem oněmí, ústa neotevřel. Ve svém ponížení byl zbaven práva a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť byl na zemi připraven o život.“ Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše. A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“ [37]

Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo. Filip sestoupil do města Samaří a hlásal jim Krista. Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil. Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. A v onom městě nastala veliká radost. Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký. Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: “Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.” Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií. Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy. Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl. Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého, neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého. Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch [Svatý], přinesl jim peníze a řekl: “Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.” Petr mu řekl: “Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze Boží dar získat za peníze. Na této věci nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn. Vidím, že jsi pln hořkosti a v poutu nepravosti.” Šimon odpověděl: “Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.” Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. Pánův anděl promluvil k Filipovi: “Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do Gázy.” Ta cesta je pustá. I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl správcem celého jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: “Přistup a připoj se k tomuto vozu.” Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: “Rozumíš tomu, co čteš?” On řekl: “Jak bych mohl, když mi to nikdo nevysvětlí?” A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu. To místo Písma, které četl, bylo toto: "Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa. Ve [svém] ponížení byl zbaven práva. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země." Eunuch Filipovi řekl: “Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?” Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: “Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?”

Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží. A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista. I pozorovali zástupové s pilností jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil. Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou. A stala se radost veliká v tom městě. Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým. Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká. Pozor pak měli na něho, protože je za mnohý čas mámil svými čáry. A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy, Tedy i ten Šimon také uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se. Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Kteříž přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. (Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.) Tedy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého. I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze, Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého. I řekl k němu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze. Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem. Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého. Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím. I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili. Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium. V tom anděl Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy, kteréž jest pusté. A on vstav, i šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil, Již se navracoval zase, sedě na voze svém, a četl Izaiáše proroka. I řekl Duch k Filipovi: Přistup a přiviň se k vozu tomu. A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš? A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním. Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých. V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho? A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném? Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše. A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn?

Ti, kdo uprchli z Jeruzaléma, se však neskrývali, ale na svých cestách šířili Boží poselství. Filip, další ze sedmi zvolených pracovníků, se dostal do města Samaří a tam hlásal Krista. Celé zástupy lidí mu pozorně naslouchaly, zvláště když se staly svědky Filipových mocných činů. Uzdravil totiž mnoho posedlých, ochrnutých i chromých a město bylo brzo plné těchto radostných zpráv. Mnoho mužů i žen uvěřilo Filipově zvěsti o Božím království a o tom, kdo je Ježíš Kristus, a dávali se od něho pokřtít. V Samaří žil také nějaký Šimon, který ze sebe dělal velkou osobnost, ale vlastně jen pletl Samařanům hlavu kouzelnými triky a magií. Měl však velkou autoritu u prostých i významných lidí a obecně se soudilo, že jeho síla pochází od Boha. Tento Šimon sledoval pozorně Filipa a zachvátila ho posvátná hrůza nad skutečnými zázraky, vykonanými Boží mocí. Vyznal víru v Krista, dal se pokřtít a skoro se od Filipa nehnul. Apoštolové v Jeruzalémě se dověděli, že také Samařsko přijalo Boží zvěst, a vyslali tam Petra a Jana. U Samařanů se zatím projevovala práce svatého Ducha tím, že se obraceli ke Kristu a byli pokřtěni. Petr a Jan se modlili, aby i samařským věřícím byla dána moc svatého Ducha. Pak na ně kladli ruce a skutečně i skrze Samařany začala působit Boží moc. Když Šimon viděl, co se dělo s lidmi, na které apoštolové položili ruce, přinesl jim peníze s prosbou: „Dejte i mně tu moc, abych mohl pokládáním rukou udělovat Ducha svatého!“ Petr mu řekl: „Ty tvé peníze tě ještě přivedou do zatracení. Copak myslíš, že se takový Boží dar dá koupit? Předávat Ducha ti nepřísluší a ztrácíš i to, co jsi dostal, protože chceš jednat s Bohem nečestně. Uznej, že je to tak, a pros Boha, snad ti tvůj špinavý úmysl odpustí. Vidím, že v tobě hlodá závist a ještě nejsi osvobozen od své hříšné minulosti.“ Šimon zahanbeně prosil: „Modlete se za mne, aby mne Pán nepotrestal.“ Apoštolové také vykládali Kristova slova a dotvrzovali je tím, co na vlastní oči viděli. Také na zpáteční cestě do Jeruzaléma rozhlašovali evangelium po samařských vesnicích. Filip dostal pokyn od Božího anděla: „Připrav se a jdi na silnici z Jeruzaléma do Gázy, tam, kde prochází pouští.“ Filip se hned vydal na cestu. Brzy uviděl průvod etiopského hodnostáře, ministra financí kandaky, jak se tehdy nazývala vládkyně Etiopie a Súdánu. Byl v Jeruzalémě, aby vzýval Boha, a teď jel zpátky a na voze si četl svitek proroka Izajáše. Boží Duch vnukl Filipovi: „Dohoň ten vůz!“ Filip přiběhl k vozu a tu slyší, že si černoch nahlas předčítá z knihy Izajášových proroctví. Filip se zeptal: „Říká ti to něco?“ Ministr mu odpověděl: „Neříká, potřeboval bych to vyložit. Pojď si ke mně sednout a pomoz mi!“ Právě četl slova: „Byl veden jako ovce na porážku, a jako beránek ztichne, když mu stříhají vlnu, tak ani on neotevřel ústa. Ponížili ho a nespravedlivě odsoudili. Kdo by čekal, že bude mít tolik potomků, když ho přece zabili!“ Dvořan se zeptal Filipa: „Prosím tě, to mluvil prorok o sobě, nebo o někom jiném?“ A tak Filip navázal na to prorocké slovo a ukázal, jak se vyplnilo na Ježíšovi. Cestou přijeli k nějaké vodě. Dvořan zvolal: „Podívej se, voda! Mohl bych i já být pokřtěn?“