Moc Vděčného Srdceنموونە

Díkůvzdání: upomínka skutečnosti

Připomínání významných událostí pomocí obřadů a tradic je Bohu blízké - chce, abychom si je připomínali. Izraelcům bylo přikázáno, aby si aktivně připomínali četné Boží historické kroky prostřednictvím vzpomínkových oslav - některých slavnostních a některých radostných. Například sobota měla a má být připomínána a svěcena každý týden od pátečního večera do sobotního večera. "Jom kipur" připomíná a stále připomíná Den smíření, zatímco "Roš hašana" je oslavou židovského nového roku. "Purim" je další židovský svátek a připomíná záchranu židovského národa před Hamanem, o níž vypráví kniha Ester. Existují i další významné svátky, které Bůh nařídil, což nás vede k závěru, že nechce, abychom na jeho dobrotu pasivně zapomínali, ale abychom si ji aktivně připomínali stejně, jako to činí i židovský národ.

Připomínkové události Nového zákona dnes obvykle nesou název „Večeře Páně“. Původně byla ustanovena při pesachovém sederu neboli pamětním jídle, kterým se slavily „velikonoce“. Je to také židovský svátek, který připomíná pominutí smrti všech prvorozených v celém Egyptě a osvobození Izraele z otroctví. Sám Ježíš přikázal svým následovníkům, aby si tuto událost připomínali slovy: „...to čiňte na mou památku“ (Lukáš 22,19).  U Marka 14 čteme o ženě, která vykonala krásný skutek lásky a uctívání. Ježíš byl tak dojat jejím srdcem, že když se někteří rozhořčovali nad její extravagancí, prohlásil, že její čin by měl být připomínán, a v 9. verši odpověděl: „Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

Podobně dnešní svátky Díkůvzdání spolu s našimi vděčnými srdci připomínají skutečnost, že Bůh žije, že je dobrý, a že dělá dobré věci. U stolu na Den díkůvzdání je běžné, že se každý člen rodiny podělí o něco, za co je vděčný - a to je dobře. Musíme však také pamatovat a připomínat si skutečnost, komu za všechno vděčíme.