Moc Vděčného Srdceਨਮੂਨਾ

Vděčnost a odpuštění: zbožná reakce na nevděčnost

Všichni jsme zažili, že jsme pro někoho udělali něco dobrého a namísto toho, aby nám projevil vděčnost, to považoval za samozřejmost. Nedocenění a zneuznání k životu prostě patří. Takové emoce v nás mohou vyvolávat různé pocity, od ublížení přes zášť až po hněv a další. Anebo... na takové přehlížení můžeme zareagovat jako synové našeho nebeského Otce, který „nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Mt 5,45).

Ježíš v Matoušově evangeliu 5,43-44 empaticky zdůraznil, že máme milovat své nepřátele, žehnat těm, kdo nás proklínají, a činit dobře těm, kdo nás nenávidí. Také nám přikázal, abychom se modlili za ty, kdo nás zlomyslně využívají a pronásledují (NKJV). Taková musí být naše odpověď všem, kteří si našich obětí pro ně neváží. Musíme reagovat v opačném duchu stejně jako náš Otec v nebesích, zachovat si vděčné srdce a nechat na ně dál padat déšť naší dobroty - ať už si toho váží, jsou za to vděční, nebo je jim to prostě jedno. Je na nás, abychom odpouštěli, bděli s postojem vděčnosti a byli vděční i za ty, kteří naši zbožnost znevažují. Bůh v nás buduje svou lásku, charakter a pokoru, když navzdory všemu zůstáváme shovívaví a vděční.