Důvěra v Boha uprostřed souženíنموونە

Zdroj naší síly

SOAP: Žalm 22:20

Náš dnešní SOAP verš je mocným zvoláním uprostřed žalmu, který se jinak čte těžko. Tolik nespravedlnosti, obtíží a utrpení! Autor žalmu ale volá „Ty však, Hospodine, …“ a spoléhá se na Jeho sílu a čeká na Jeho pomoc.

První slova tohoto žalmu nám připomínají muka, která náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus prožíval, když byl ukřižován. Ježíš použil Davidova slova ze Žalmu 22 a zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Matouš 27:46). Je velkým darem a výsadou mít takové žalmy zapsané v Bibli. Můžeme je kdykoliv číst a používat i při svém vlastním nářku a utrpení s vědomím, že Ježíš myslel na ta samá slova v okamžicích před svou smrtí.

Síla, a hlavně víra je spojená s hlásáním toho, co nevidíme nebo necítíme, ale víme, že je to pravda. Židům 11:1 popisuje víru jako „podstatu věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme“. Jako Boží lid, svatý a vroucně milovaný, potřebujeme uprostřed zkoušek a utrpení víru, abychom si připomínali, kým Bůh je a hlásali to světu. Potřebujeme o tom ujišťovat nejen lidi kolem nás, včetně naší rodiny, přátel a všech blízkých, ale také svou vlastní unavenou a skleslou duši.

Když nás naše okolí vidí procházet těžkým obdobím plným bolesti a trápení, ale zároveň vidí, že nejsme zdrcené a zničené (2. Korintským 4:8-10), možná Bůh použije náš život a víru jako příklad, skrze který je k sobě přitáhne v odpovědi na jejich touhu zjistit, co je zdrojem naší síly.

Kéž jsme takovými ženami, které zůstávají věrné a plné naděje i uprostřed těch nejtěžších chvil. Kéž si vždy vzpomeneme na našeho úžasného Spasitele na kříži, který se uchýlil k žalmům, když ve chvílích nesnesitelné bolesti a agónie potřeboval útěchu. Kéž následujeme Jeho příklad a obracíme se ve své vlastní bolesti, trápení a pochybování k Božímu Slovu.