Ezechiel 20
20
Izrael stále ve vzpouře
1I stalo se v sedmém roce v pátém měsíci, desátého dne toho měsíce,#[Tj. 14. srpna 591 př. Kr.; jde o sedmý rok Jójakínova vyhnanství. Je to třetí datum v Ez (po 1,2 a 8,1). Jelikož měl mezi tím řadu vidění, možná má uvedení data na tomto místě podtrhnout význam následujícího oddílku.] že přišli muži z izraelských starších, aby se dotázali#14,7; Gn 25,22p; n.: hledali Hospodina, a posadili se přede mnou.
2I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: 3Lidský synu, promluv s izraelskými staršími. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Co to, že přicházíte, abyste se mě dotázali? Jakože jsem živ, dovolím vám snad, abyste se mě dotazovali,#[Bůh se nedává k dispozici hříšníkům; v. 31; 7,26n; 14,3; 36,37.] je výrok Panovníka Hospodina?
4Budeš je soudit?#[výraz lze v tomto kontextu chápat jako vynesení Božího rozsudku (srv. 1Kr 3,28; Za 8,16) anebo varování, tedy: Jsi ochoten nad nimi vyslovit rozsudek] Budeš soudit, lidský synu? Pouč je o ohavnostech jejich otců. 5Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil#[Na rozdíl od častějšího použití jinde (Dt 7,6!), toto je jediné místo u Ez, kde se mluví o vyvolení Izraele.] Izrael, jsem pozvedl svou ruku#[Na znamení přísahy. Srv. Gn 14,22; Ex 6,8; Nu 14,30; Ez 36,7 aj.] k potomstvu Jákobova#[Jákob je totožný z Izraelem. Viz i 39,25.] domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi. Pozvedl jsem k nim svou ruku se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh.#[Vv. 5–26 dělí dějiny Izraele na tři části. 1. Egypt, 2. Poušť I., 3. Poušť II. Každá z těchto tří částí má čtyři stadia: zjevení, vzpoura, vylití hněvu, smilování.]; Ex 6,6–8; 20,2; Dt 4,34; 7,6 6V onen den jsem k nim pozvedl svou ruku, abych je vyvedl z egyptské země do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem pro ně vyhlédl.#n.: prozkoumal; Nu 13–14 Ona je ozdobou všech ostatních zemí. 7Nato jsem jim řekl: Odvrhněte každý ohavné modly od svých očí a neposkvrňujte se egyptskými bůžky. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 8Ale vzpírali se proti mně a nechtěli mě poslouchat, nikdo od svých očí ohavné modly neodvrhl a egyptské bůžky neopustili. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu,#7,8p abych dovršil svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země. 9Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před zraky národů, uprostřed nichž byli, před jejichž zraky jsem se jim dal poznat, když jsem je vyvedl z egyptské země.
10Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a přivedl jsem je do pustiny. 11Dal jsem jim svá ustanovení a oznámil jsem jim svá nařízení, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit.#18,9; Lv 18,5; Dt 4,8; 30,15–19; Neh 9,29; Ž 147,19–20; Ř 10,5; Ga 3,12; h.: která bude člověk činit a bude v nich mít život 12Dal jsem jim také své soboty,#v. 20; Ex 20,8; Jr 17, 21nn; [Sobota byla znamením, že Izrael je zvláštní Boží lid (viz Ex 31,13–17) a v Jr a Ez je to mnohokrát zdůrazněno.] aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji. 13Ale dům izraelský se proti mně v pustině vzpíral, nechodil podle mých ustanovení a pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit, i mé soboty velmi znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval. 14Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 15Já jsem k nim také v pustině pozvedl ruku,#[Tj. k přísaze.] že je nepřivedu do té země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem. Ona je ozdobou všech ostatních zemí. 16To proto, že pohrdli mými nařízeními, nechodili podle mých ustanovení a znesvětili mé soboty, protože jejich srdce chodilo za jejich bůžky. 17Avšak mé oko se nad nimi slitovalo, takže jsem je nezničil a v pustině jsem s nimi neučinil konec.
18Jejich synům#[Bůh začíná jednat s druhou generací v pustině.] jsem pak v pustině řekl: Podle ustanovení svých otců nechoďte, jejich nařízení nezachovávejte a jejich bůžky se neposkvrňujte. 19Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a plňte je. 20Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh. 21I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv. 22Ale stáhl jsem svou ruku a učinil jsem tak, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 23Já jsem k nim také v pustině pozvedl svou ruku, že je rozptýlím mezi národy a že je rozmetám po zemích, 24jelikož neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se#h.: svýma očima byli za bůžky svých otců. 25Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život.#[Kontrast k vv. 11, 13 a 21.]; 2Te 2,11 26A znečistil jsem je s jejich dary, když prováděli ohněm vše otvírající#n : prvorozené lůno, abych v nich vzbudil úděs, aby poznali, že já jsem Hospodin.#[Toto Boží jednání je koncepčně podobné zatvrzení faraonova srdce, stejně jako instrukce k Izajášovi; Iz 6,9n; viz též Ř 1,24–28.]
27Proto promluv k domu izraelskému, lidský synu. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto mě hanobili vaši otcové, když se proti mně zpronevěřili věrolomností. 28Přivedl jsem je do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že jim ji dám, ale když viděli jakékoliv vyvýšené návrší a jakýkoliv košatý strom, obětovali tam své oběti a kladli tam své provokativní obětní dary, předkládali tam své příjemné vůně a vylévali tam své lité oběti. 29I řekl jsem jim: Co je to za návrší, na které vcházíte? A nazývá se Návrší až do tohoto dne. 30Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Proč se znečišťujete po způsobu svých otců a smilníte#Jr 2,20p s jejich ohavnými modlami? 31Když přinášíte své dary, když provádíte své syny ohněm, znečišťujete se až dodnes před všemi svými bůžky. Dome izraelský, copak já vám dovolím, abyste se mě dotazovali? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, uvidíme, jestli vám dovolím se dotazovat. 32Co vám přichází na mysl, se opravdu nestane, když říkáte: Budeme#n.: Buďme jako národy, jako čeledi jiných zemí, takže budeme sloužit dřevu a kameni.
Bůh Izrael obnoví
33Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu nad vámi kralovat silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou vyliji. 34A vyvedu vás z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou jsem vylil. 35Přivedu vás do pustiny národů#[Vyhnanství mezi pohany je pro Izrael jako návrat do pustiny, kterou putovali do země zaslíbené (srv. Oz 2,16).] a budu se tam s vámi soudit tváří v tvář. 36Tak jako jsem se soudil s vašimi otci v pustině egyptské země, tak se budu soudit s vámi, je výrok Panovníka Hospodina. 37A provedu#[Sloveso, které je užito i u provádění dětí ohněm.] vás pod holí a uvedu vás do závazku#HL; [Výraz je zajímavý tím, že stejným pojmem se označuje “závazný” text StS jako masoretský, podle masoretů, kteří jej upravili.] smlouvy. 38Budu však tříbit ty z vás, kdo se bouří a kdo jsou proti mně vzpurní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevejdou. I poznáte, že já jsem Hospodin. 39A vy, dome izraelský, toto praví Panovník Hospodin: Jděte, služte každý svým bůžkům i nadále, když mě neposloucháte, ale mé svaté jméno už neznesvěcujte svými dary a svými bůžky. 40Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře,#h.: na hoře izraelské výšiny; 17,23; 28,14; Iz 56,7; Mi 4,1 je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý#n.: celý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí. 41Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, až vás vyvedu z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás posvěcen před očima národů. 42I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o které jsem pozvedl svou ruku,#h.: svýma očima byli že ji dám vašim otcům. 43Tam si vzpomenete na své cesty a na všechny své činy, jimiž jste se poskvrnili, a zhnusíte se sami sobě#h.: ve svých tvářích pro všechno to zlo,#h.: ve všech svých zlech které jste spáchali. 44Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když s vámi pro své jméno naložím ne podle vašich zlých cest a podle vašich zkažených činů, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.
Currently Selected:
Ezechiel 20: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.