VEZMI SVŮJ KŘÍŽ

Chceš následovat Ježíše?

Ne každý to chce.

Přečti si evangelia: Desetitisíce lidí byly přitahovány k Ježíši, ale nanejvýš několik stovek se stalo jeho učedníky.

Mnohé to skutečně přitahovalo k Ježíši (jak by takyne?), ale nebyli ochotni zavázat se k životu učedníka. Vymlouvali se jako „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“ (Lukáš 9:59). To byl způsob, jak říci v prvním století: „Nech mě počkat, až moji rodiče zemřou, abych mohl získat rodinné dědictví a být nezávisle bohatý; pak půjdu za tebou." Další výmluva? „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“ (verš 61). To znamená, dej mi trochu více času, než se zavážu.

To je to, co mnozí z nás dělají: zdržujeme, kolísáme, vymlouváme se. Stejně jako když chceme začít dietu nebo se dostat do formy nebo si uspořádat skříň, odkládáme to: „Udělám to později.“ Ale později přichází zřídka.

A co řekl Ježíš? „Nech mrtvé, aby pochovávali své mrtvé“ (verš 60).

To zní našim moderním uším drsně, ale nebylo to drsné; bylo to prostě jenom přímé. Ježíš tím řekl: „Můžeš to udělat, ale když si zvolíš tuto cestu, povede tě to ke smrti, ne k životu.“

Víš, Ježíš nežebral, nemanipuloval ani nešikanoval. Nátlak není ovocem Ducha. Nenaléhal na nikoho ani nenabízel nejlepší obchod; prostě jen pozval. A když se lidé zdráhali nebo se vymlouvali. . .

Nechal je jít.

Umíš si představit, že na Ježíšovo pozvání řekneš ne ?

Já ano.

Pokud žiješ dost dlouho, nevyhnutelně se ti stane, že odmítneš pozvání, kterého budeš později litovat. Mě se to stalo. Naštěstí mě napadá jen pár příležitostí v životě, které jsem epicky prošvihl. Ale dodnes, když si na ně vzpomenu, svého rozhodnutí lituji.

Máš před sebou pozvánku, aby ses stal/a Ježíšovým učedníkem.

Co odpovíš?

Jaká pozvání pro tvé srdce a tvůj život cítíš, že ti Ježíš posílá? Pohnul Ježíšův Duch k něčemu tvoje srdce? Šel/a jsi za tím? Co bys mohl/a udělat dnes abys řekl/a ano Ježíšovým pozváním?