Den 1: Konce jsou začátky.

Jestli jsi někdy zažil náhlou smrt přítele nebo člena rodiny, pak když smrt udeří, znáš její strašlivou moc. Totéž platí o náhlé ztrátě všeho, co pro nás má cenu. Je to otvor sacího ventilu, kterým odkapáváme do vlastních stop. Cítíme se bezmocní, bez naděje a poražení.

Ale co když ztráta a zármutek nejsou tak konečné, jak to cítíme?

Čím víc čtu Bibli a čím déle jdu za Ježíšem, tím víc vidím tuto pravdu působit. To, o čem si myslím, že to je konec, obvykle bývá začátek. To, co považujeme za ztrátu, se často promění v zisk. Co by mělo být slabost, se nějak stane silou. A co bylo zamýšleno ke zlu, vyústí v dobro. Proč? Protože právě tak mocný a dobrý je náš Bůh. Zná způsob proměnit to nejhorší, co by se mohlo stát, v to nejlepší, co se může stát.

Změnit svůj pohled, abychom zahlédli celkový obraz, to není snadné ani bezbolestné.

Jen si představ, čím musí projít hlavička dítěte, než se narodí. Byl jsem u porodu svého syna. Rozhodně si ani trošičku ten proces neužíval! Pravděpodobně by asi nejradši zůstal v děloze. Nemohl si umět představit svobodu světa venku.

Úplně stejně se ze strachu z neznáma často držíme lidí, míst nebo svých snů, které začínáme ztrácet. "Malé smrti" nás děsí, protože si neumíme představit, co je před námi. Jako novorozeně pro to nemáme ani slova.

Ale v Božím příběhu závěr kapitoly obvykle bývá právě začátek větší příležitosti. Ježíš popsal svůj vlastní život jako semínko, které musí umřít a je nutné ho pohřbít předtím, než může přinést život mnohým (Jan 12:23-25). Tento princip platí v životě i o jiných formách umírání.

Smrt není konec. Je to ukončení, ano, ale ne konec Je to i začátek, nezbytný krok předtím, než začne existovat něco nového.

Takže místo panikaření ze strachu z neznáma se pořádně nadechni. Rozhodni se spolehnout na Boha. Projdi těmi dveřmi. Jestli tě rozbitý sen, ztráta zaměstnání, rozpadlý vztah nebo ještě něco jiného uvedlo do kotrmelců, je na tobě projít tou smrtí správně - a pak jít dál v novosti.

Bůh chce tvoje konce proměnit v začátky.