21 způsobů jak na to, aby se ti v 45 dařiloUkázka

Odpusť

Odmítnout odpustit nám poskytuje falešný pocit moci. Falešný pocit moci je pýcha, která nás odvede na scestí. Vytváříme si výmluvy jako proč nikdy nemůžeme odpustit lidem, co nám ublížili. Když tohle děláme, necháváme svou duši vyprahlou a žíznivou po čerstvé milosti. Myslíme si, že jsme oprávněné odmítnout odpustit, ale když v sobě chováme hořkost, srdce nám chladne k lásce Pána Ježíše. Když ale odpustíme to, co nám druzí vyvedli, zjistíme, že jsme se přiblížily cestě našeho nebeského Otce. A to bez ohledu na to, jestli si myslíme, že jsme si to zasloužily nebo ne. Odpuštění je mocný nástroj v rukou pravdivého srdce. To, které usiluje o celistvost a růst. Odpuštění zrcadlí srdce Pána Ježíše.

Bylo nám toho odpuštěno tolik! V Izaiášovi 1 vidíme Izrael, který se provinil proti Bohu a dostal nabídku milosti, když byli ochotni opustit své katastrofální cesty a "ošetřit rány", když se rozhodli přijmout odpuštění, ke kterému by se sami nikdy nemohli dopracovat. Byl to dar, který může věnovat jedině Bůh. A s námi je to stejné. My si své odpuštění nemůžeme vysloužit. Jen o něj jednoduše poprosíme. Dává ho svatý Bůh.

Když přijmeme Ježíšovo odpuštění a hledáme ho i u lidí, přibližujeme se sjednocení a splynutí. Poskytuje nám to zdravou připomínku, jak moc potřebujeme Ježíše a jak moc se potřebujeme navzájem.

V Markovi 11 vidíme, jak vážně Ježíš odpuštění bere. Oslovil dav i s židovskými posluchači a vyjádřil, jak zvyk postávat v pozici modlitby není přijatelný, pokud jsi neodpustil tomu, kdo ti ublížil. A se stejnou touhou získat odpuštění i my odpouštíme. Když odpustíme, neznamená to popřít bolest nebo zradu, k nimž došlo. Ne, ale předáme to Bohu, jemuž bolest ani zrada nejsou neznámé. Odpuštění prohlašuje, že milost je větší než hořkost a trpkost. Nedává to ani kousíček moci do ruky tomu, kdo ublížil. Ale nás to osvobozuje.