7 dnů meditací a prohlášení pro každé Boží dítěUkázka

Jaké je být táta

Mám velkou výsadu a odpovědnost, že jsem mohl vychovávat tři dcery. Všechny už jsou dospělé a vdané, moje poslání je v podstatě završené. A já byl pro své dcery táta strašně rád. Ale brzy, s každou z nich, se dostavila... ta chvíle.

Je jí asi tak pět nebo šest měsíců a vypadá jako nádherná miniatura člověka. Už tě vnímá a reaguje. Vzájemně na sebe působíme. A ze všeho nejlepší, přišel jsi na to, jak ji rozesmát. Páni, jak rád ji rozesmáváš!

A tak jednoho dne přešlapuješ nad tou maličkou bezmocnou bytůstkou. A ona se na tebe dívá. Dělá obličeje. A najednou vidíš sám sebe tak, jak ses ještě nikdy nevnímal.

Pak, bez varování, ti srdce v hrudi taje. V tu chvíli víš, že nikdy nesmíš dopustit, aby se jí něco stalo. A od toho dne je tvoje svaté poslání starat se o tuto vrtící se a hihňající hromádku potenciálu a pomáhat jí stát se tou nejlepší možnou verzí toho, k čemu ji Bůh stvořil. To znamená mít "otcovské srdce." A tak se toho úkolu chopíš, nicméně brzy tě konfrontují tři alarmující skutečnosti.

To první je, že tento svět je strašně pokřivené a padlé místo. Zkaženost a násilí jako kdyby se dralo z každičké trhliny v rozpadající se stavbě naší kultury. A to je svět, na který ji musíš připravit. Bože na nebi, jak tohle vůbec jde? Jak to udělat?

To druhé, víš až příliš bolestně, jak moc jsi jako lidská bytost porušený a polámaný. Důvěrně znáš každý svůj charakterový kaz. Vždyť ses až do této chvíle dopustil tolika chyb a špatných rozhodnutí - a kolik jich určitě ještě uděláš! Pane, ona se mnou počítá, a tak já počítám s tebou. Pomoz!

A za třetí, a to je to nejznepokojivější zjevení... zjistíš, že i ona má své nedostatky. Že se nenarodila jako dokonalý andílek ani jako příslovečný "nepopsaný list." Že vyšla z matčina lůna stejně padlá a potřebná Božího vykoupení jako ty i každý Adamův syn nebo dcera - jen roztomilejší. Drahý Ježíši, pomoz mi ukázat jí na tebe.

Takže tváří v tvář těmto třem stimulujícím protivětrům se zhluboka nadechneš, položíš se do toho a budeš dělat to nejlepší, na co se zmůžeš. A modlíš se. Modlíš se, abys ji uměl mít správně rád a moudře ji káznil. Ne vždycky to uděláš dobře. Ale modlíš ze za milost, a tu Bůh štědře poskytuje. Modlíš se, aby jeho milost přikrývala tvoje chyby. A - a to ti slibuji - každé ráno najdeš novou milost.

Prohlášení milosti: jestli jsou dny mého otcovství za mnou, přede mnou, nebo jestli jsem uprostřed tohoto svatého poslání, jsou dvě věci, o kterých vím, že platí. Tvoje milost pro mne stačí na každou roli, k níž mne povoláš. A ty jsi, a vždycky budeš, pro mne můj dobrý Tatínek. Ty máš to nejvyšší "otcovské srdce."