Bože, a co já?Ukázka

Zatímco čekám 

Když čekáš, nezapomeň, že jako dítě Nejvyššího Boha je každé období obdobím pro tebe. Představa, že máme svoje období jen tehdy, když se věci vyvíjejí podle našich představ, je nesprávná a toxická. 

Když se David staral o své ovce, měl „své období“. Když byl Josef uvěžněn za věc, kterou nespáchal, pořád měl „své období“. 

Zatímco čekáme, fyzický viditelný svět bude zkoušet naši víru v Boha, protože ne vždy budeme mít po ruce fyzický důkaz pro to, co od Boha očekáváme. Tehdy si připomeň, že žijeme vírou, ne zrakem. Vytváříme svá rozhodnutí na základě víry v Boha, ne na omezeních své současné situace. Jak čekáme, učíme se naši vůli – naše myšlenky, jak by se měly věci vyvíjet – a i naše cíle odevzdat Bohu. Jeho dlaně jsou nejbezpečnějším místem, kde být, protože jedině On má tu schopnost žít dnes, zítra a další rok.  

Čekání odkrývá co a koho uctíváme. Odhaluje pevně zakořeněné strachy a také skrytá přesvědčení. Když Izraelci čekali, než se dostanou do zaslíbené země, usilovali o okamžité potěšení. To bylo tím, čeho si vážili. Chtěli se vrátit zpátky do otroctví místo čekání a pokračování v cestě, protože v jejich srdcích uctívali jiné bohy. 

Čekání není nikdy zbytečné. Bůh nezadržoval své zaslíbení Izraelitům – On je připravoval. Jestli se cítíš, že nejsi spokojený se svou situací, za čím se s tím obrátíš? Odpověď na tuto otázku prozradí hodně o tvém srdci. 

Zatímco čekáme, Bůh nás připravuje na to, co je před námi. Bůh mluví každý den, ale pokud se zaměříme na budoucnost a zapomeneme na toho, který nás vede, tak Ho neuslyšíme. Poté bude plynout čas, ale my budeme tak znechucení a bezradní jako v prvním dni. Je to proto, že jsme nepřijali žádný směr od Toho, o kom tvrdíme, že mu sloužíme.