Modlitba PáněUkázka

Odpuštění

To první nejdřív: viny, jinde vyjádřeno slovem dluhy, tu znamenají hříchy, a viníci, jinde dlužníci, jsou ti, kteří nám ublížili. A právě protože jsme zvyklí na konkrétní myšlenku každodenního získávání nebo ztráty peněz, myšlenka dluhu nám pomáhá to pochopit. Hřích je dluh.

Tady jsou tři důležité věci, které tu nesmíme přehlédnout. 

Zaprvé, Bible jasně sděluje, že nutně potřebujeme úplné odpuštění. Jsou lidé, kteří pomyšlení na hřích berou na lehkou váhu, jako kdyby to byla nějaká maličkost, kterou ze sebe můžeme snadno smést stejně jako smítko z šatů. Biblický obraz hříchu je bohužel mnohem širší, hlubší a univerzálnější. 

• Hřích je širší, než si myslíme. Máme sklon vidět hřích prostě jen jako záležitosti, které se objevují v titulcích novin, jako třeba hodně velká chamtivost, všeprostupující korupce, cizoložství a vražda. Také jako kdybychom vážné hříchy považovali za takové, kterých se my osobně nedopouštíme. Ale biblická definice hříchu je mnohem dalekosáhlejší a zahrnuje i sotva patrné a soukromé hříchy, které se zřídka dostanou do světla reflektorů: závist, zrada, nečestnost, pokrytectví, arogance, zbabělost, atd. Ježíš ukazuje na to, že hřích neexistuje jen v činech, ale spočívá v myšlenkách.


• Úplně stejně, hřích je mnohem hlubší, než si myslíme. Je to hluboko zasahující infekce, která si prohloubila cestu do všech aspektů člověka: těla, mysli i ducha. A ještě znepokojivější je skutečnost, že hřích není jen to, co se stane mezi dvěma lidmi, ale dostává se i mezi nás a Boha. 


• Hřích je také mnohem univerzálnější, než se nám chce připustit. Podléháme mu všichni. To není jen to, s čím nás Bible seznamuje. Ukazuje se to v Kristu. Jak vidíme v evangeliích, na příkladu jeho života máme před očima standard dokonalosti, které nikdo z nás nedosahuje.

Za druhé, existuje možnost odpuštění. Snad to nejkrutější, co nějaký věroučný náboženský systém může způsobit, je přesvědčit lidi o hříchu, aniž by současně vyhlásil odpuštění. Je to jako kdyby ti lékař řekl, že máš vážnou chorobu a přitom ti nenabídl žádnou léčbu. Radost křesťanství se soustřeďuje na Boha odpuštění. U něj je možné náš dluh odpustit. Starozákonní systém byl založen na myšlence obětování zvířat, což smývalo hřích věřícího. Nový zákon vysvětluje hlubokou skutečnost, že tyto oběti ukazovaly k jedné konečné oběti, oběti Ježíše na kříži. Naše dluhy je možné smáznout jedině tehdy, když Bohu dovolíme, aby to udělal. Naše hříchy je možné vymazat. V Kristu z nich můžeme být vysvobozeni.

A za třetí, i když toto bezplatné odpuštění je ta nejlepší zpráva, nese s sebou závazek. Ti, kterým je odpuštěno, také musí odpustit. To je logické. Když jsme dostali lék odpuštění k uzdravení svých hříchů, pak nemůžeme zadržovat odpuštění těm, kteří se provinili proti nám. Tento princip lidé často špatně chápou, takže pak předpokládají, že Boží odpuštění závisí na tom, abychom my napřed odpustili. Skutečnost je, že Bůh odpouští nejdřív a zadarmo. Ale předpokládá se, že když nám bylo odpuštěno, naše přirozená reakce by měla být také odpustit, takže odpuštění začne automaticky přetékat a přelévat se do odpuštění druhým. Mezi tím, že nám bylo odpuštěno a že my odpustíme, je nezrušitelná spojitost. Tak nepolevuj, pokračuj!

Nepropadám iluzi, že odpuštění je lehké. Snadno se řekne o nelaskavém jednání nebo zradě "je to odpuštěné". Ale skutečnost je, že určité rány jsou tak hluboké, že uzdravení může nějakou dobu trvat, a bude tu potřeba pomoc Ducha svatého. 

Také stojí za zapamatování, že i když nám bylo na kříži odpuštěno, potřebujeme pro odpuštění průběžně přicházet k Bohu. Náš nový vztah s Bohem jako dokonalým rodičem vyžaduje, abychom při setkání s Bohem jasně vyjádřili, co jsme podělali. Nevyznaný a neodpuštěný hřích se stává barierou mezi jím a námi a ničí nám to vztah. Když prosíme za svůj denní chléb, stejně bychom měli denně prosit i za odpuštění.