Velikonoce: Kdyby hrob uměl mluvitUkázka

Budeš navěky sám/a

Když přemýšlím o smrti, nejvíce mě děsí dvě věci: neznámo a samota. Většina z nás už od mládí nesnášela být sám/a. Vyrůstal jsem ve velké rodině se třemi sestrami a bratrem. Já jsem nejmladší dítě. Nesuďte mě. Rád jsem byl se svými sestrami, ale jako malé dítě jsem nerad chodil večer do svého pokoje, protože jsem nechtěl být sám. I dnes se mě mé vlastní děti snaží přesvědčit, abych je nechal spát v naší posteli, protože nechtějí být samy. A i když jsme starší, máme strach být sami, že? Kdy jsi se naposledy cítil/a sám/a? Kdy jsi naposledy měl/a pocit, že o tebe nikdo nestojí? Kdy jsi naposledy měl/a narozeniny nebo svátek a nikdo ti nezavolal nebo nenapsal? To je hrozný pocit. Kdyby hrob uměl mluvit, řekl by: „Budeš navěky sám/a."

Ale pak je tu Ježíš, člověk, který přemohl hrob. Spasitel světa, který slíbil, že nás nikdy neopustí a nikdy nenechá. Zavázal se, že nám bude po boku navěky. Když si zvolíš, že budeš následovat Ježíše, přihlásíš se k celoživotnímu příteli, který ti bude stát po boku navěky, dokonce i po smrti. Ježíš bude bojovat za tebe. Ježíš tě vším pronese. Jak tak kráčíme svým životem, Ježíš má pro tebe i pro mě jedinečný slib. Jeho hrob říká: „Nikdy už nemusíš být sám/a!“

MODLITBA: „Ježíši, právě teď Tě potřebuji víc, než kdy jindy. Toužím cítit Tvou přítomnost kolem sebe i v sobě. Prones mě obtížnými časy. Děkuji Ti, že jsi po mém boku navěky."