Proměněný život: OdpuštěníUkázka

Uzdravení

Vzpomínám si, že když jsem byla malá, někdy jsem spadla a odřela si koleno. Věděla jsem, že to znamená následnou léčbu obávaným kysličníkem, a tak jsem to oddalovala do nejvíc, protože to pálilo jako čert! Ať jsem to vysvětlovala sebevíc, nikdy se mi nepovedlo vyhnout se tomu. A nestačilo jim polít to jen jednou. Vždycky to bylo tolikrát, až to bylo čisté, a foukat si na to moc neulevovalo. To nebyl příjemný zážitek, ale pro uzdravení to bylo nutné. 

Stejně jako o uzdravení odřeného kolena víme, že uzdravení od minulých ublížení není okamžité. Je typické, že čím větší a hlubší je rána, tím delší a bolestnější je ozdravný proces. Pro nás to znamená, že abychom byli schopni plně se uzdravit a svobodně odpustit, potřebujeme pomoc, která přichází jedině od Ježíše. 

Když svou bolest odevzdáme Bohu, umožňuje mu to začít v nás čistit hořkost a hněv, který by jinak doutnal a kvasil uvnitř a šířil infekci do celého života. Může být neuvěřitelně těžké znovu se podívat na minulé rány. Ale když Bohu dovolíme, aby se dostal do prostoru, kde nás to bolí, pomůže nám uvolnit náš odpor, který tak pevně svíráme, a dát nám sílu odpustit.

Při tom, jak se propracováváme bolestí, můžeme Bohu ukázat své skutečné city. On naše emoce zvládne, i když jsme plní hněvu nebo žalu. Chce slyšet od nás, jak to v životě máme, i když to je ošklivé a nedokonalé. Můžeme to na něj vykřičet nebo to u něj vyplakat. Můžeme si myslet slova, která bychom se neodvážili vyslovit, nebo vynaříkat to, co neumíme vyjádřit. Můžeme svoje modlitby napsat nebo vyzpívat z plných plic. Ať už se rozhodneme pro jakýkoli druh komunikace, Bůh si přeje jen to, abychom se rozhodli ho do toho přibrat. 

Jako odřené koleno, které jizva zpevní, Bůh nás činí svým uzdravením silnější. Buduje v nás vytrvalost a dává té bolesti smysl. I když naše rány mohou po sobě zanechat jizvy, které se stanou součástí našeho příběhu, nemusíme si je přivlastnit jako součást své identity. Můžeme ze své bolesti vykročit, požádat Boha o uzdravení a rozhodnout se odpustit. 

Zastav se a znovu zaměř se na jedno zranění, kde zápasíš s odpuštěním. Vzpomeň si, co jsi přitom tehdy cítil a co si v důsledku toho o sobě myslíš, a jak to dál na tvoje vztahy dopadá. A s modlitbou si můžeš přát, aby to už nad tebou nemělo moc. Řekni, že to je odpuštěné, i když to tak necítíš, a popros Boha, aby ti pomohl opravdu to tak z celého srdce myslet.