Věci, které Ježíš nikdy neřeklUkázka

Dostaneš, co si zasloužíš.

“Záchrana je to, co Bůh pro nás dělá, co bychom pro sebe sami nikdy udělat nemohli.” Eugene Peterson

Život je plný transakcí. Chodíme do práce a za to dostáváme plat. Část té výplaty vydáme za svou oblíbenou kávu, obědy, nebo cesty do práce. Farmář zaseje a sklízí úrodu. Dítě zlobí a vyfasuje domácí vězení. Student usilovně studuje anebo nestuduje, a dostane přiměřené známky. A tak není divu, že snadno dojdeme k víře, že všichni dostaneme to, co si zasloužíme. 

Ale tento způsob myšlení v sobě má velké mezery. Možná ti už vrtalo hlavou: Zasloužilo si hladové nemluvně, že se narodilo do oblasti, kde není co jíst? Ne, to si nezasloužilo. A v sázce toho je ještě mnohem víc než socioekonomický status ve způsobu myšlení "dostaneš to, co přichází."

Zaslouží si někdo Ježíše?

Možná řekneme “amen” při čtení citátu jako: “Záchrana je to, co Bůh pro nás dělá, co bychom pro sebe sami nikdy udělat nemohli,” ale věří tomu naše úroveň stresu, drtivá samomluva a naše poslední pokusy o duchovní zlepšení? Stojí něco z toho všeho dobrého ve tvém životě za bezúhonného, dokonalého člověka (dokonce Božího Syna) umírajícího bolestnou smrtí, abys ty mohl žít plný a volný život tady i na věčnosti? I kdybys dnes začal dokonale jednat, byl neuvěřitelně štědrý a ustavičně laskavý - po zbytek života - zasloužil by sis to, co pro tebe udělal Ježíš?

Můžeš si s úlevou oddechnout.

Ježíš nikdy neřekl: “Dostaneš to, co si zasloužíš.” 

Ježíš říkal podobné věci jako: “Tvoje hříchy jsou odpuštěné; Jdi a už nehřeš; Odpusť jim, protože neví, co dělají," a když visel na kříži, řekl kajícímu zločinci: "Říkám ti, že dnes budeš se mnou v ráji." Ten zločinec si uvědomil, kde Ježíš je a co pro něj dělá, když oba viseli přibití na kříž. Zločinec neměl možnost z něj slézt a začít každý den číst Bibli, zapojit se do života církve, sloužit ve svém prostředí, ani se včas dostavit na setkání závisláků v rekonvalescenci. Ne, neměl šanci zasloužit si to, o co Ježíše prosil - a co mu Ježíš zcela zdarma dal.

Jako ten zločinec, ani my nemáme šanci zasloužit si milost nebo Boží přijetí, ale máme šanci ukázat mu svou lásku, štědrost a poslušnost. Ne jako splátku, ale jako projev uctívání. Copak následování Ježíše jako uctívání nedává mnohem větší smysl, než přidat si ho do svého dne jako další transakci?

Popřemýšlej: Která část mého života a víry pořád ještě zapadá do kategorie splátky Ježíšovi? Jak by to vypadalo žít v reakci uctívání na nevyčíslitelně cennou milost, kterou bych si nikdy nemohl zasloužit?