Bůh, který je věrnýUkázka

Historie věrnosti

Komu je adresován tento žalm je jasné: "símě Abrahama, jeho (Božího) služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba" (Žalm 105,6). Boží lid měl tato slova slyšet a věnovat jim pozornost.

Izraelský národ jako kdyby trpěl duchovní ztrátou paměti. A tak počínaje Abrahamem žalmista ve 40 verších vypočítává Boží věrnost . Bůh Izraele nikomu nedovolil, aby je utlačoval (vv. 14 – 15). Boží slovo se naplnilo, když pozvedl Josefa (vv. 17 – 22). Bůh způsobil, že jeho lid byl plodný, tedy mnohem početnější než jejich nepřátelé (v. 24). Když se dostali do otroctví, Bůh poslal Mojžíše (v. 26).

Když žalmista uvádí řadu jmen, Bůh se prokazuje jako hlavní postava. Byl to Bůh, kdo je mocně vyvedl od faraona (vv. 27 - 38). Přestože tento žalm zachycuje jen hlavní události izraelských dějin, ústřední téma je jasné. Nikdy neselhalo nic, co Bůh zamýšlel.

Žalmista začíná u Abrahama, přesto Ježíš v Janově evangeliu prohlašuje: "Dříve než byl Abraham, já jsem"(Jan 8:58). Epicentrum Boží věrnosti nejen předchází otce Izraele, ale Boží sliby nakonec nacházejí své "Ano" v Bohu(2 Korintským 1:20). Bůh neztrácí ze zřetele svou smlouvu. A Boží lid si pamatuje jeho divy (Žalm 105:5 – 11).

Dnešní modlitba:

Pane Ježíši, nikdy nechci trpět duchovní amnezií. Prosím, pomoz mi vždycky si pamatovat všechno, co jsi už pro mne udělal, i všechno, co jsi mi slíbil. Amen.

Zamyšlení převzato z The Jesus Bible, NIV Edition