Micheáš 7:1-13
Micheáš 7:1-13 Bible Kralická 1613 (BKR)
Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má. Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí. Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou. Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich. Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých. Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho. Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj. Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin. Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho. Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích. Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd. Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře. A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
Micheáš 7:1-13 Bible 21 (B21)
Běda mi! Jsem jako sběrač po vinobraní, jak ten, kdo paběrkuje po sklizni – nezůstal ani hrozen k ochutnání, ani jeden vytoužený zralý fík! Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí. Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle. Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den – den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek! Nespoléhejte na bližní, nevěřte ani příteli, chraň se svá ústa otevřít i před ženou, co máš v náručí! Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině. Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší! Nejásej, nepříteli, nade mnou – i když jsem padl, povstanu! I když teď sedím vprostřed tmy, mým světlem je Hospodin. Proti Hospodinu hřešil jsem, a proto nesu jeho hněv, dokud se mého sporu neujme a neobhájí mě. Vyvede mě znovu na světlo a spatřím jeho spravedlnost. Až to uvidí můj nepřítel, hanba ho přikryje – toho, který mi říkával: „Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“ Na vlastní oči se podívám, až ho jak bláto na ulicích rozdupou! Bude to den obnovy tvých zdí, den, kdy se tvé meze rozšíří; den, kdy připutují až k vám z Asýrie i z měst Egypta, ze zemí od Egypta až po Eufrat, od moře k moři a od hor k horám. Země se však stane pustinou kvůli svým obyvatelům; to bude ovoce jejich skutků.
Micheáš 7:1-13 Český studijní překlad (CSP)
Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím. Vymizel věrný ze země, přímý mezi lidmi není. Všichni číhají, aby prolévali krev, jeden druhého loví se sítí. Na zlo používají své ruce správně: Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují. Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den tvých strážných, přišlo tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek. Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst. Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny. Já však budu vyhlížet k Hospodinu, naději budu mít v Bohu, který mě zachraňuje. Můj Bůh mě vyslyší. Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost. Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích. Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice. V onen den k tobě přijdou z Asýrie až po Egypt, z Egypta až po řeku Eufrat, od moře k moři a od hory k hoře. Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.