Matouš 9:18-38

Sdílet

Matouš 9:18-38 Slovo na cestu (SNC)

Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela,“ řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život.“ Ježíš i jeho učedníci šli s ním. Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha. Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím. Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“ A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení. Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav. Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek.“ Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu. Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo. Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji. Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!“ Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?“ „Určitě, Pane,“ ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte.“ V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!“ Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili. Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem. Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: „Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!“ Farizejové to však vysvětlovali: „Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem.“ Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu. Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře. Svým učedníkům řekl: „Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců. Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně.“

Matouš 9:18-38 Bible Kralická 1613 (BKR)

A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa. A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho. (A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho. Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu. Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.) Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící, Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu. A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka. A roznesla se pověst ta po vší té zemi. A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane. Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám. I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví. Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi. A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství. A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském. Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly. I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře. Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.

Matouš 9:18-38 Bible 21 (B21)

Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“ Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“ Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá. Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala. Zpráva o tom se roznesla po celé zemi. Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“ Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš. „Ano, Pane,“ odpověděli. Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi. Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“ Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“ Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“

Matouš 9:18-38 Český studijní překlad (CSP)

Když jim to říkal, hle, přišel jeden z představených synagogy, klaněl se mu a řekl: “Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.” Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky. A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. Neboť si říkala: “Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.” Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.” A od té hodiny byla ta žena zachráněna. Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce a hlučící zástup, říkal: “Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.” I posmívali se mu. A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a děvče se probudilo. A zpráva o tom se rozšířila do celé té země. Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!” A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: “Věříte, že to mohu učinit?” Řekli mu: “Ano, Pane.” Nato se dotkl jejich očí a řekl: “Staň se vám podle vaší víry!” A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: “Hleďte, ať o tom nikdo neví!” Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi. Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného [člověka]. A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: “Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.” Ale farizeové říkali: “V moci vládce démonů vyhání démony.” Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost [v lidu]. Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.”