Marek 8:1-7, 9-21

Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: “Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.” Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?” Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.” Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.

[Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy. Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli. Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.” A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu. Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb. A on jim nařizoval: “Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.” I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby. Zpozoroval to a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé? Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Dvanáct.” “Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Sedm.” A říkal jim: “Ještě nechápete?”