Marek 12:1-11, 13-40

A začal k nim mluvit v podobenstvích. “Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou. Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli. Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: "Zastydí se před mým synem." Ti vinaři si však řekli: "To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše." A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. Ani toto Písmo jste nečetli: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích"?”

Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Přišli a řekli mu: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?” On však znal jejich přetvářku a řekl jim: “Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.” Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: “Čí je ten obraz a nápis?” Oni mu řekli: “Císařův.” Ježíš jim řekl: “Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Velice se nad ním divili. Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: “Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka. I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak. Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena. [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.” Ježíš jim říkal: “Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc? Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu "u keře" Bůh řekl: "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!” Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: “Které přikázání je první ze všech?” Ježíš odpověděl: “První je: "Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest" a "budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly". Druhé je toto: "Budeš milovat svého bližního jako sebe samého." Není jiné přikázání větší než tato.” I řekl mu ten učitel Zákona: “Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.” Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” A nikdo se ho již neodvažoval zeptat. A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: “Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův? Sám David řekl v Duchu Svatém: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou." Sám David ho nazývá Pánem; jakpak je tedy jeho synem?” A velký zástup mu rád naslouchal. Ve svém učení říkal: “Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.”