Matouš 21:12-20, 22-46

Ježíš vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů a řekl jim: “Je napsáno: "Můj dům bude nazván domem modlitby", ale vy z něj děláte jeskyni lupičů.” A přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a uzdravil je. Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty podivuhodné věci, které učinil, i děti volající v chrámě: “Hosana synu Davidovu”, byli pobouřeni a řekli mu: “Slyšíš, co tihle říkají?” Ježíš jim řekl: “Ano. Nikdy jste nečetli:"Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu"?” I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval. Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: “Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!” A fíkovník ihned uschl. Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: “Jak ten fíkovník hned uschl!”

A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budeteli věřit, dostanete.” Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: “V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?” Ježíš jim odpověděl: “I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím. Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?” Oni se mezi sebou dohadovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne nám: "Proč jste mu tedy neuvěřili?" Řeknemeli však "z lidí", obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.” Odpověděli Ježíšovi: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.” “Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: "Synu, jdi dnes pracovat na [mou] vinici." On odpověděl: "Nechci." Ale potom toho litoval a šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: "Ano, pane", ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?” Řekli: “Ten první.” Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.” “Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu. Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž. Naposled k nim poslal svého syna a řekl: "Zastydí se před mým synem." Když však vinaři uviděli syna, řekli si: "To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!" I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili. Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?” Řekli mu: “Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.” Ježíš jim řekl: “Copak jste nikdy nečetli v Písmech: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích"? Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.” Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.