Lukáš 1:57-80

Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna. Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní. I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš. A jeho matka odpověděla: “Ne, ale bude se jmenovat Jan.” Řekli jí: “Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.” Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno. Požádal o tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." A všichni se podivili. Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu. Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech. A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: “Co z toho dítěte bude?” A Pánova ruka byla s ním. A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.” Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.