Žalmy 142
142
1Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.
Právě zvoleno:
Žalmy 142: BKR
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN