Lukáš 2
BKR
2
1I stalo se v tìch dnech, vyšlo jest vyrèení od císaøe Augusta, aby byl popsán všecken svìt. 2(To popsání nejprve stalo se, když vladaøem Syrským byl Cyrenius.) 3I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého mìsta. 4Vstoupil pak i Jozef od Galilee z mìsta Nazarétu do Judstva, do mìsta Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z èeledi Davidovy,) 5Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobì manželkou, tìhotnou. 6I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila. 7I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb nemìli jinde místa v hospodì. 8A pastýøi byli v krajinì té, ponocujíce a stráž noèní držíce nad svým stádem. 9A aj, andìl Pánì postavil se podle nich, a sláva Pánì osvítila je. I báli se bázní velikou. 10Tedy øekl jim andìl: Nebojtež se; nebo aj, zvìstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. 11Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v mìstì Davidovì. 12A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvòátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech. 13A hned s andìlem zjevilo se množství rytíøstva nebeského, chválících Boha a økoucích: 14Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vùle. 15I stalo se, jakž odešli od nich andìlé do nebe, že ti lidé, totiž pastýøi, øekli vespolek: Pojïme až do Betléma a vizme tu vìc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám. 16I pøišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvòátko ležící v jeslech. 17A vidìvše, rozhlašovali to, což jim povìdíno bylo o tom dítìti. 18I divili se všickni, kteøíž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýøù k nim. 19Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém. 20I navrátili se pastýøi, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a vidìli, tak jakž bylo povìdíno jim. 21A když se naplnilo dní osm, aby obøezáno bylo dítì, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od andìla, prve než se v životì poèalo. 22A když se naplnili dnové oèišꜜování Marie podle Zákona Mojžíšova, pøinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili pøede Pánem, 23(Jakož psáno jest v Zákonì Pánì, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,) 24A aby dali obìt, jakož povìdíno jest v Zákonì Pánì, dvì hrdlièky anebo dvé holoubátek. 25A aj, èlovìk jeden byl v Jeruzalémì, jemuž jméno Simeon. A èlovìk ten byl spravedlivý a nábožný, oèekávající potìšení Izraelského, a Duch svatý byl v nìm. 26A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzøí smrti, až by prve uzøel Krista Pánì. 27Ten pøišel, ponuknut jsa od Ducha Pánì, do chrámu. A když uvodili dítì Ježíše rodièové, aby uèinili podle obyèeje Zákona za nìj, 28Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a øekl: 29Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji. 30Neboꜜ jsou vidìly oèi mé spasení tvé, 31Kteréž jsi pøipravil pøed oblièejem všech lidí, 32Svìtlo k zjevení národùm a slávu lidu tvého Izraelského. 33Otec pak a matka jeho divili se tìm vìcem, kteréž praveny byly o nìm. 34I požehnal jim Simeon, a øekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno, 35(A tvou vlastní duši pronikne meè,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení. 36Byla také Anna prorokynì, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého. 37A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a ètyø, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí. 38A ta v touž hodinu pøišedši, chválila Pána, a mluvila o nìm všechnìm, kteøíž èekali vykoupení v Jeruzalémì. 39Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Pánì, vrátili se do Galilee, do mìsta svého Nazaréta. 40Dítì pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v nìm. 41I chodívali rodièové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoèní. 42A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyèeje toho dne sváteèního, 43A když vykonali dni, a již se navracovali, zùstalo dítì Ježíš v Jeruzalémì, a nevìdìli o tom Jozef a matka jeho. 44Domnívajíce se pak o nìm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi pøíbuznými a známými. 45A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho. 46I stalo se po tøech dnech, že nalezli jej v chrámì, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich. 47A dìsili se všickni, kteøíž jej slyšeli, nad rozumností a odpovìdmi jeho. 48A uzøevše ho, ulekli se. I øekla matka jeho k nìmu: Synu, proè jsi nám tak uèinil? Aj, otec tvùj a já s bolestí hledali jsme tebe. 49I øekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevìdìli, že v tìch vìcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti? 50Ale oni nesrozumìli tìm slovùm, kteráž k nim mluvil. 51I šel s nimi, a pøišel do Nazarétu, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém. 52A Ježíš prospíval moudrostí, a vìkem, a milostí, u Boha i u lidí.